Moji milí bývalí žáci, děkuji Vám za vřelé přijetí. Díky Vám jsem prožil 5. červen – Školní sraz 2010 v milé a přátelské atmosféře. Potěšilo mne kolik mých bývalých žáků mě upřímně stisklo ruku, popovídalo si se mnou a zavzpomínalo. Vážím si toho a jsem rád, že moje dlouholeté učitelské působení nebylo zapomenuto. Přeji Vám i Vašim rodinám z celého srdce všechno nejlepší, pevné zdraví a život v plné pohodě.

Moje vzpomínky mě přinutily k prohlédnutí fotografií a některé z nich poskytuji k nahlédnutí.

František Jindra

FOTOGRAFIE ZDE!

Krásná Lípa je pro mě nejen název města, ale zejména srdeční záležitostí, protože jsem v ní prožila krásné chvíle v manželství a našemu synovi se stala takřka rodným místem.

Manžel působil 5 let ve škole jako učitel, já jako vychovatelka ve družině. I když jsme se později přestěhovali do Podkrkonoší, vztahy s přáteli pokračovaly nadále. V roce 1999 manžel těžce onemocněl, přesto jeho přáním i přáním našeho syna bylo, abychom ještě jednou navštívili místa našich vzpomínek. Tehdá jsme byli mile překvapeni, jak se město mění k lepšímu díky usilovnému snažení představitelů města. Pro manžela zakrátko skončilo naše společné putování životem…

Na Krásnou Lípu jsme nikdy nezanevřeli, tudíž jsem byla po 11 letech mile překvapena ze zprávy, že se koná sraz všech, kteří základní školu navštěvovali, či byla místem jejich zaměstnání. Opět jsem byla mile překvapena, až dojatá vzhledem města, jejichž představitelé pokračovali v započatém díle svých předchůdců. Krom toho připravili bohatý program včetně organizačního zajištění. Věřím, že nebyl jediný účastník, který by byl nespokojen, naopak vládla všeobecně dobrá nálada a obdiv. Třebaže jsem tentokrát byla sama a neubránila jsem se soukromé vzpomínce, cítila jsem se zde KRÁSNĚ. Díky patří mým přátelům, kteří mě s patřičnou pýchou na své město, provázeli po známým místech, která se však k nepoznání změnila k lepšímu, se mi zážitky vryly do paměti. Z ohlasu účastníků bylo zřejmé totéž. Myslím, že v celé republice, možná ani v Evropě v tak krátké době, na tak malé ploše nebylo tolik přátelských stisků rukou jako zde při srazu toho dne v Krásné Lípě. Všichni si zasloužíte velký dík. Je nejen na Vás - představitelích, ale i na občanech města, zda si právem vašeho každodenního konání udržíte vznešený název města KRÁSNÁ Lípa. Budeme Vám držet palce. Jistě to nebylo jediné setkání, které dalo podnět i nám návštěvníkům, dříve spoluobčanům, abychom i nadále sledovali i navštěvovali Vaše město, ve kterém každý z nás zanechal kdysi něco ze svého života. Dík všem, kteří vážili cestu z různých dálek, aby si mohli podat ruce a dát přátelské pozdravení. Dovoluji si popřát, jménem všech, aby i dnešní školáci pokračovali ve vašem snažení a Krásná Lípa tak nesla hrdě své jméno, jako strom, stojící uprostřed náměstí, který je symbolem naší republiky.

Přeji, aby se město stalo domovem, kam se lidé budou rádi vracet.

Ať dál Krásná Lípa vzkvétá, chrání i strom národa, ať v ní stále vládne klid, přátelství a pohoda. Stejně krásně ať zní zvon a každá píseň, kterou vítr roznese do všech koutů země jako pozdrav, má vždy krásný tón…………

S pozdravem

L. Ježková

V těchto dnech byl dokončen návrh obálky knihy, která bude věnována historii krásnolipské základní školy, zejména pak Školnímu srazu 2010. Dnes máme to potěšení vás s obálkou seznámit a zároveň vás ujistit, že stejně intenzívně pracujeme i na jejím obsahu.

Rádi vás budeme průběžně informovat o tom, jak se práce vyvíjí. Léto budeme mít ve znamení této knihy a budeme moc rádi, bude-li tomu u vás také tak. To znamená, že zatímco my budeme usilovně pracovat na tom, aby s novým školním rokem byla kniha hotova, vy si můžete knihu objednat už za pár dní pomocí formuláře, na kterém se nyní pracuje.

Ať vám to "léto bez knihy" uteče a těšte se na konec prázdnin. Letos k tomu máte důvod ;o)

Ačkoli jsme při dokumentaci Školního srazu 2010 počítali výhradně s fotografií, přítomnost četných kamer v rukou samotných účastníků nás inspirovala k myšlence na unikátní dokument. Desítky kamer jsou desítkami pohledů a o ty my v našem dokumentu rozhodně stojíme. Chtěli bychom tedy požádat vás, kteří jste ochotni se o své záběry podělit s ostatními a chtěli byste se stát spoluautorem zajímavého dokumentu ze zajímavého dne, nabídněte nám svůj audiovizuální záznam v digitálním formátu. Stanete se tak spoluautorem, kterému bude kromě našeho vděku náležet i patřičná sláva.

Dokumentární film bude sestřihem z vámi dodaných záběrů. Pokud byste se chtěli do výroby filmu zapojit, zašlete nebo osobně předejte svůj materiál na sekretariát Městského úřadu v Krásné Lípě. Po jeho archivaci bude v pořádku vrácen.

Děkujeme jménem ostatních tvůrců i jménem budoucích diváků. Výsledný film nebude komerčně využíván. Bude sloužit výhradně k připomenutí Školního srazu 2010 a k propagaci našeho města.

(zn)

Přinášíme k volnému stažení aktuální číslo Víkýře, které je z velké části věnováno našemu Školnímu srazu. Stačí kliknout zde.

Tvrdím, že Krásná Lípa má štěstí na šikovné a organizačně nadané lidi. Bez nich bychom neměli Lužičan, Dykytu a Čačipen, pěvecký sboreček, úspěšný Klub českých turistů, oddíl mladých zápasníků, oddíl kikboxu, šachisty, dospělé a dětské fotbalisty, kynology, volejbalistky, rybáře, cyklisty, Kostku, Berušku, velice aktivní ČSOP a Nobilis Tilia, dobře vedený sportovní areál a Kulturní dům, moderně vybavenou školu, již 15 let i rozumné zastupitele a v neposlední řadě – a to mi promiňte – i čerstvé a křupavé rohlíky.

A jestliže se někteří šikovní lidé, kteří se z různých důvodů odstěhovali, alespoň na čas vrátí, něco pěkného vymyslí, přesvědčí pár místních a pak to vymyšlené společně uskuteční, je tady školní sraz. Ten, kdo se k nám v posledním půlroce často vracel, byl autor té krásné myšlenky, Zdeněk Novák. Řadu let byl platným členem dětského pěveckého sboru Lipka a jeho maminka Jana s námi obětavě jezdila na všechna vystoupení jako zdravotnice. Uběhla řada let a najednou se u nás loni objevil i se svou kapelou jako jeden z organizátorů Dnů Českého Švýcarska na nádvoří Továrny. Slovo dalo slovo, utvořil si kolem sebe skupinku nadšenců, založil www stránky a jeho automobil poznal velmi dobře trasu mezi Krásnou Lípou a Mratínem. Vynaložené úsilí bylo 5. června korunováno úspěchem. Tohoto dne Zdeněk chodil nenápadně po našem novém náměstí, usmíval se a pozoroval. Bylo na něm vidět, že je spokojený. Škoda, velká škoda, že nás nenapadlo pozvat ho na podium, představit ho těm stovkám absolventů naší školy a veřejně mu poděkovat. Dlouhotrvající potlesk by určitě narušil přesný a na vteřiny sestavený harmonogram celé akce. Tak tedy alespoň takto: Zdeňku, za všechny krásnolípáky a přespolní Ti upřímně děkuji.

Milan Sudek, který žádá, aby tento článek byl zveřejněn na stránkách školního srazu

Děkuji za pozvání na setkání žáků ZŠ v Krásné Lípě a za možnost požehnat nově upravené náměstí.

Jako rodák a také bývalý žák Základní školy jsem se vrátil alespoň na chvíli do doby svého dětství a mládí. Setkání se všemi spolužáky bylo úžasné. I když nás léta poznamenala byli jsme si tak blízcí jako tenkrát, v dobách našeho dětství prožitého v Krásné Lípě. Měl jsem a mám velkou radost i z nově obnoveného náměstí, opravených staveb včetně školy a také zrekonstruovaných sakrálních památek v Krásné Lípě a okolí. Vidím v tom návrat ke kořenům, právě v místech, kde se obyvatelstvo za tak dramatických okolností po druhé světové válce vyměnilo. Prostě jsem v Krásné Lípě doma a doufám, že to tak cítili všichni účastníci. Velký dík patří panu starostovi a panu tajemníkovi za milé přijetí a péči o rozkvět města.

Váš rodák

P. Mgr. Jiří Hladík O Cr.

Historický krásnolipský školní sraz je za námi. Z pohledu organizátora by se dalo stručně konstatovat, že proběhl uspokojivě a splnil očekávání. Ovšem ve chvíli, kdy ještě po týdnu od těch slavnostních a emocemi nabitých okamžiků přichází desítky pozitivních a děkovných ohlasů od účastníků, znělo by to velmi suše, nedostatečně, až přehlíživě.

Je potřeba si říci, že Sraz byl takový jaký byl především hlavně díky Vám všem, kteří jste přišli zblízka či daleka, po dni, po letech či desetiletích.

Město, jako divadlo, které má svou dávnou historii, a které v posledních dvou desetiletích evidentně nestrádá, se obléklo do ranně letního hávu, ošperkovalo se novým náměstím a jako dáma v nejlepším věku se chtělo představit ve své nejlepší formě a nabídlo pro tuto příležitost hned několik jevišť. My jsme se jen pokusili připravit kulisy a bodový scénář toho, co se bude hrát.

A že herců se do toho povedeného kusu sešlo dost, nám přineslo první velkou radost a úlevu. Navíc všichni přijeli v báječné a pozitivní náladě. A pak už jen stačilo chodit po městě a přihlížet desítkám setkání spolužáků po letech, kterým často předcházelo nesmělé oťukávání a nakonec úlevné poznání se navzájem. Neuvěřitelně dojemná setkání s bývalými učiteli, dnes pokročilého seniorského věku, svými emocemi nutně zasáhla každého, kdo byl nablízku. Vím to z osobního prožitku, ač žákem krásnolipské školy nejsem.

Jako člen přípravného týmu jsem dostal i mnohé navíc. Měsíce předem jsme se pokoušeli sestavit atraktivní a důstojnou náplň chystaného setkání. Oslovili jsme množství různých institucí a osob, s desítkami žádostí o leccos. V drtivé většině jsme se setkali s maximálním zájmem a nezištnou pomocí. Slůvko nejde nezaznívalo. I tito všichni přispěli svým dílem ke zdaru celého krásnolipského Školního srazu 2010.

Jan Kolář

Už bylo na čase, a tady na severu dvojnásob, aby někdo vrátil slovu kmotr jeho původní, nepokřivený význam: Kmotr jako ten, kdo přináší křtěnému záruku, že kromě rodičů je tu ještě někdo, kdo bude vždy stát za ním a kdo bude dbát na jeho zdárný vývoj. O tom, kdo je otcem nového náměstí, netřeba plýtvat slovy. Tři kmotři a jedna kmotra, kteří mu u příležitosti i jinak nezapomenutelného školního srazu požehnali a kteří byli pečlivě vybráni z nejváženějších občanů osad Zahrad, Vlčí Hory, Sněžné a Kyjova, představují ovšem pro naše křtěňátko ještě něco navíc: paní Schnittnerová a pánové Marschner, Fritsche a Schwarz ani nemuseli nic říkat. Tu větičku o křtění tím či oním živlem okolostojící lid stejně v drtivé většině nemohl slyšet. Tím hlavním poselstvím byla už sama jejich přítomnost. Už jen jména kmotrů jsou výmluvná. Oni jako příslušníci (či alespoň přímí pokračovatelé) generace, která spoluutvářela Krásnou Lípu a její nejbližší okolí v dobách, jež předcházely poválečné a později normalizační mizérii, jako by svou přítomností řekli (aspoň já tomu tak rozuměl): Jsme tady a tohle podporujeme. My starousedlíci z osad stojíme za tebou, nové Křinické náměstí, jako za symbolickým završením dramatické proměny, kterou prošla Krásná Lípa v uplynulých 15 letech. Jako za symbolem návratu na vzestupnou dráhu.

Že u toho bylo tolik absolventů jedné, navíc nikterak velké školy, kolik se jich v dějinách této země ještě nikdy nesešlo, že se potkali lidé, kteří se neviděli půlstoletí, že u toho byl kanovník litoměřické diecéze, který náměstí po příjemně „pohanském“ obřadu kmotrů požehnal jaksepatří po katolicku, že u toho hrálo jedno z nejsuverénnějších českých hudebních těles, že i počasí posvětilo ten podivuhodný den jedním ze svých nejzázračnějších kotrmelců – to vše bylo nesmírně příjemné. Ale aspoň pro mě to nebylo to hlavní. Díky, kmotři!

Petr Hořeňovský